Vyrazime!

Je 5 rano a my pospavame v autobuse smer letiste Heathrow. Najednou stojime – nehoda na dalnici. Nikdo nevi, co se stalo, co se deje a jak dlouho to bude trvat. Anton se vraci do rise snu, ja zacinam hledat last minute letenky. Po hodine a pul je cesta stale neprujezdna, ale silnicni policie signalizuje, ze se mame otocit o 180°, sjet z dalnice a pokracovat alternativni trasou. Nadeje umira posledni!

Autobus ma cilovou stanici terminal 4, nicmene ridic zastavuje na terminalu 2 a hlasi konecnou, vsichni vystoupit. Mame si pry pockat na dalsi autobus nebo muzeme zkusit Airport Express vlak, ktery spojuje jednotlive terminaly. Kdyz se snazime personalu doptat, v kolik nebo aspon jak casto vlak jezdi, nikdo nevi. No nic, autobusu uz mame stejne az po krk a ‘express’ zni rychle, tak padime na vlak. K check-inu dobehneme v 8:15. Odlet v 9:00.

Pan za prepazkou nam zdvorile oznami, ze jdeme trochu pozde a ze tedy prvne musi telefonicky overit, jestli nas jeste muze pustit. Muze (uf), ale musime si pohnout, takze dalsi beh letistni halou smer bezpecnostni kontrola. Delam oci na ostatni cestujici, jestli by me mohli, prosim prosim, pustit pred sebe. Ponekud pomalejsi clen letistni kontroly zacne Antonovi prohledavat batoh – lahvicka olivoveho oleje vypadala na rentgenu podezrele..

Nasleduje zaverecny sprint k brane, hodiny stravene ve fitku jsou konecne k cemu. Tak tak, ale stihli jsme to!

Jiz v letadle, kolem desate rano:
“Neni moc brzo pozadat o trochu cerveneho vina?”
Letuska podavajici snidani: “Dejte si pani, my nikoho neodsuzujeme.”
Myslim, ze po tom vsem si sklenicku zaslouzime.